Nejstarší historie kovářství

Pravěká touha lidí po pokroku, zlepšování, objevování, i usnadňování si života, stála i na počátku kovářského řemesla. Odkud vlastně pochází slovo kovář? S nejvyšší pravděpodobností vzniklo z původního slova kovati, které označovalo bití, tedy tlučení těžkým nástrojem. První kovářské zkušenosti pocházejí z dob, kdy lidé nacházeli ve volné přírodě ryzí kovy, a zjistily, že se při úderech neštěpí jako kámen, ale mění svůj tvar.

Zpočátku se zpracovávalo náhodně nalezené železo zemské, nebo meteoritické. Ve 3. tisíciletí před naším letopočtem bylo používáno na území dnešního Egypta, Sírie a Íránu k výrobě zbraní, amuletů a nástrojů. Vzácným dokladem kovářského umu této doby jako např. dýka z hrobu krále Meskalamšara.

Do Evropy se železo dostává až ve 2. tisíciletí př. Kr. Svědčí o tom nalezené prsteny, plíšky jehlice.

Výroba a zpracování železa se začala rozvíjet ve 12. a 11 století př. Kr. v Asii a v Jižní Evropě, především v Řecku.

Kovářství doby Halštatské (7. a 6. st. př. Kr.)

V této době se dostává železo i na naše území. Kováři této doby pracovaly pravděpodobně s těžkými železnými kladivy na nevelkých, většinou kamenných kovadlinách pomocí pérových kleští. Velikost kováren bohužel není známá, a proto obtížně rekonstruovatelná. Na našem území je kovářství spojeno s Byzantskou kulturou (kování čtyřkolových vozů, součástí koňských postrojů a mečů).

Kovářství doby Laténské (4. – 1. st. př. Kr.)

Je spojena s kulturou Keltů, kteří přejímali vědomosti především od Řeckých a Etruských kovářů. V této době byly kovárny už dobře vybaveny. Z měkkého železa chudého na uhlík se vyráběly koňské postroje, součásti oděvů, meče a kopí. Z tvrdšího železa s vyšším obsahem uhlík pak nože, nůžky dláta a sekery. Umělecké kovářství se zaměřovalo na výrobu jednak drobných ozdob, spon, ale také rozměrných trojnožek a kozlíků, které sloužily pro ukládání dřeva u ohnišť a byly vysoké až 80 cm. V této době byli kováři ceněni a byla jim přisuzována nadpřirozená moc. 

Kovářství doby Římské

Římské kovárny byly vybaveny železnými kovadlinami, krytými výhněmi s měchy a velkým sortimentem nářadí. Kováři se specializovali na výrobu zbraní a nástrojů. Zdokonalené bylo kování nábytku, vozů, a součástí oděvů. Zatímco jih a sever Evropy ovládla bohatá Římská říše, sever a východ patřil různým Etnikům (barbarům). Zde bylo kovářství nepříliš specializované. Kováři byli často válečníci a výroba byla tudíž zaměřena na výrobu zbraní. Nabídka ostatních předmětů byla omezena.

Slovanské kovářství

Kovářství Slovanské bylo srovnatelné s ostatním světem. Kovárny byly vybaveny dokonalým nářadím. Velkomoravští kováři ovládaly cementaci břitů, seker, nožů. Nástroje kalili a popouštěly, mistrně ovládli navařování vysokouhlíkových ocelí s měkkým nízkouhlíkovým železem.